Drobečková navigace

Úvodní stránka > Spolky a kluby > Myslivecké sdružení Hřivínuv Újezd - Kaňovice

Myslivecké  sdružení  Hřivínův Újezd - Kaňovice

První zmínka o myslivosti související s obcí Kaňovice pochází z roku 1913. Společnost myslivecká se však vytvořila již dříve, zřejmě v roce 1848 po reformě pozemků. Tehdy si majitelé pozemků přivlastnili honitby a vytvořili si spolek s vlastními pravidly. Podle vyprávění pamětníků dochovaných dosud žijícími občany obce se však pravidla nikdy nedodržovala, hlavně ze strany majetných. Nemajetní se věnovali pytláctví, aby přilepšili svým početným rodinám.

První oficiální honební společnost z roku 1913 tvořili občané Hřivínova Újezda:
Josef Juračka, čp. 36                  půlláník
Alois Duda, čp. 33                       čtvrtláník
Jan Šturma, čp. 64                      domkař
František Skovajsa, čp. 55           čtvrtláník
Josef Juřík, čp. 70                       půlláník
Mrázek, čp. 3                               půlláník
Matěj Pastyřík, čp. 49                 kovář
(půlláník byl majitel pozemku o rozloze 50 ha, čtvrtláník 25 ha, domkař měl domek a políčko sotva na živobytí)

První zbraně byly primitivní, v dalším období souvisely s finančními možnostmi majitele. Zpočátku se nedodržovala žádná pravidla lovu a tak se zvěř lovila i v době hájení a často se stalo, že na společných honech nebylo co střílet. Příčina byla v tom, že všichni chodili sami na čekanou a co jim přišlo na mušku, všechno zastřelili. Typickou pytláckou postavou byl J. Zábojník, který líčil hlavně oka, i když měl i zbraň. Za pytláctví byl i odsouzen a jeho přestupky byly zapsány do obecní kroniky. Když se však stal po I. světové válce starostou obce, kroniku spálil. Dle pamětníků nejčilejšími pytláky v Kaňovicích byli L. Šůstek a Kopecký.

Ve válce v letech 1914 až 1918 byli všichni schopní muži v boji a tak z této doby nejsou žádné zprávy. Honitbu obhospodařovali jen staří myslivci Josef Juřík čp. 70, Jan Šturma čp. 64 a Mrázek čp. 3.

Po I. světové válce se vytvořila nová společnost, do které přibyli Duda čp. 116 a řídící zdejší školy Kadlečík, který si v té době honitbu pronajal. Honitba sice byla zřízena, ale v evidenci na okresním hejtmanství nebyla zavedena, aby se nemusely platit poplatky. Myslivost tak až do roku 1923 pokračovala živelně.

Po založení Mysliveckého svazu v Českých zemích byly utvořeny honební výbory. Ty pronajímaly honitbu tomu, kdo složil nájemné. Později byla za tyto peníze zakoupena  řezačka s lisem na jablka. Toto zařízení využívali za stanovený poplatek na údržbu i ostatní občané.

V roce 1924 vyšel zákon o hájení zvěře a ochraně v době hnízdění. Honební výbor v Hřivínově Újezdě v té době tvořili František Mikel, čp. 70, Chmela čp. 45, V. Kaláč, J. Šůstek.

V roce 1926 měl honitbu v Kaňovicích pronajatu MUDr. Eduard Slánský, státní obvodní lékař

v Luhačovicích za celkový obnos 1 500 Kč ročně. Členy honebního výboru v Kaňovicích byli:
Šůstek František -  rolník, č.p. 18
Šůstek Vincenc  -   rolník, č.p.  33
Duda Josef         -   rolník, č.p.  34
Máčala Josef      -   rolník, č.p.  12
Máčala Josef      -   rolník  č.p.  36
Kaláč Josef         -   rolník, č.p.  35

Hrabě Serényi z Luhačovic a hrabě z malenovského zámku nasadili do zdejších honiteb bažanty.
Při honu na doubravké hranici byl postřelen F. Skovajsa čp. 55 Dudou čp. 116. Případ byl uzavřen jako neštěstí, ale údajně byly mezi oběma nevyřešené spory.
V dalších letech došlo k velkému rozmachu obuvnické výroby ve Zlíně a lidé začali docházet, resp. dojíždět na kole za prací. Zájem o myslivost ustupoval, obdobně tak i o pytláctví.
Tragická událost se stala v roce 1932, kdy byl zřejmě pytlákem zastřelen Fr. Gajdošík. Po této události nastala v myslivosti krize. Celosvětová hospodářská krize nutila lidi těžce si hledat obživu a tak na zájmy nebyl čas. Nájemci honiteb se stali cizí lidé - Jurkovič, Klinkovský, Čermák ze Zlína, kteří rovněž nedbali žádných pravidel lovu a zvěř stříleli do posledního kusu. V roce 1938 byla postavena chata v Kamenci, kde tito „myslivci“ odnášeli ulovenou zvěř, aby obec neměla přehled o počtu úlovků.
V roce 1937 bylo složení honebního výboru v Kaňovicích stejné jako v roce 1926.
Honitbu měli pronajatu MUDr. Eduard Slánský, státní obvodní lékař v Luhačovicích a řídící učitel Rudolf Ambrozek za celkový obnos 1 500 Kčs.
Koncem roku 1938 si honitbu v Hřivínově Újezdě pronajal opět místní myslivec Fr. Štěpáník čp. 3, a tak se znovu utvořila místní honební společnost. Ta však působila jen krátce - do okupace v roce 1939.
V roce 1940 si honitbu pronajal německý advokát Zicha a hajné mu dělali J. Kudláč a Skovajsa čp. 55. V době války se hony nepořádaly a většinou se jen pytlačilo do ok, protože to bylo bezhlučné.

Po II. světové válce se stal znovu nájemcem honitby Fr. Štěpaník čp. 3 a jeho společníky Jos. Juračka, Fr. Juračka, Al. Juračka, Aug. Juračka čp. 117, Al. Pavelák čp. 109 a ze Zlína dobrý myslivec Válek. Zásluhou pana Válka začala dobrá organizace myslivosti v oblasti ochrany zvěře, lovení, ochrany přírody, apod.
V roce 1945 měl honitbu v Kaňovicích pronajatu fotografista Alois Sauerstein z Luhačovic za roční nájemné 1 400 Kč a dobrovolný příspěvek do 3000 Kč na úpravu cest.
V roce 1947 se konala v Uherském Brodě první zkouška z myslivosti, které se zúčastnili Aug. Juračka a z Kaňovic Vojtěch Šůstek čp. 63 a Josef Valerián čp. 48.
V roce 1949 byly obce Hřivínův Újezd a Kaňovice přiřazeny ke Zlínu. Byla utvořena nová lidová společnost s předsedou Aloisem Juračkou a hospodářem Štěpáníkem čp. 3. Do společnosti přibyli další adepti, kteří prošli mysliveckým kurzem - Aug. Duda, Alois Pavelák čp. 109, Bohumil Mikel čp. 70, Vlastimil Mikel čp. 66 a Josef Juračka. Byly vydány lovecké lístky, pořizovaly se nové zbraně, pod Válkovým vedením vyrůstaly nové krmelce, zásypy a slaniska.
V padesátých letech začala vznikat jednotná zemědělská družstva, což se nelíbilo bývalému nájemci honitby Fr. Štěpánkovi a ten v roce 1953 svou činnost v myslivosti ukončil.

V roce 1954 při přípravě výzdoby na myslivecký ples se těžce zranil pan Válek a při převozu do nemocnice zemřel. Pro místní spolek to byla velká ztráta, poněvadž ztratil vynikajícího odborníka a organizátora, který myslivostí žil tělem i duší.
Postupně se členy mysliveckého sdružení stávali místní občané. Spolek se aktivně podílel na pomoci při akcích v obcích a při pomoci v JZD. Začal regulovaný odstřel zvěře na honech, byly vyhlašovány soutěže na ulovení co největšího počtu škodné, prováděly se odchyty a výměny bažantů a zajíců na oživení chovu.
V roce 1957 došlo k další velké tragické události. Byla o to smutnější, že postihla jednu rodinu dvojnásobně a ještě v době vánoc. Při tradičním štěpánském honu 26. prosince byli pozváni i hosté z Velkého Ořechova. Mezi nimi byl i profesor Bosák, který si přivedl dvanáctiletého syna. Po chybné ráně na zajíce, kterou chtěl tuplovat, trefil do hlavy svého syna. I přes pomoc chlapec po několika hodinách zemřel a otec se nervově zhroutil.
O rok později došlo k další tragédii. Při naháňce na srnce se myslivci Fr. Žák, Alois Svízela a Mikel z Doubrav rovněž netrefili. Svízela, který střílel, společně s Žákem, hledali Mikla, který se neozýval. Nakonec jej našli s prostřelenou hlavou. Svízela vinu neunesl a na místě se zastřelil.
Dnešní předpisy jsou snad natolik přísné, že lze jen doufat, že k žádnému neštěstí nedojde. I když vše záleží na lidech.

V roce 1962 byl projednáván nový zákon o myslivosti, který rušil honitby menší než 500 ha. Kaňovice tuto výměru neměly, a tak byly sloučeny s Hřivínovým Újezdem. Postupně docházelo ke zlepšení úrovně práce myslivců, jejichž zásluhou se vytváří podmínky k zachování zvěře v našem miniregionu.

Místní myslivecké sdružení pracuje s malými přestávkami již 90 let. Finanční nároky na tenhle koníček jsou velké a člověk to musí mít opravdu v srdci, aby dokázal obětovat tolik peněz a času své zálibě. Nejde o zábavu, jde o spoustu dobrovolné3 práce pro zachování rovnováhy v přírodě.
V současnosti má myslivecké sdružení 13 členů a 3 hosty. Předsedou je Ivan Vaškůj, Kaňovice čp. 71 a hospodářem Ladislav Mikel, Hřivínův Újezd čp. 181.
Na valné hromadě dne 22.9.2002 se sdružení dohodlo s vlastníky pozemků na pronájmu honitby na dalších 10 let. Rozloha honitby je 1064 ha, převládá srnčí zvěř, v menším množství zvěř černá. Po celé honitbě jsou vybudovány zásypy, krmeliště a krmelce, které mají na starosti jednotliví myslivci. Ke společným posezením po honech, schůzím a společným setkáním s rodinnými příslušníky slouží myslivecká chata v katastru obce Kaňovice, kterou členové sdružení v posledních letech úspěšně opravují.

Myslivost se dnes řídí přísnými předpisy a pravidly a žádný skutečný myslivec je už z otázky cti neporuší. Lidé jim často vyčítají, že zvěř loví, ale to je otázka velmi složitá. Regulace je nutná, aby nevznikaly škody na porostech a často i lidem na dvorech. Hladová kuna či liška si dokáže totiž odnést svou kořist i v pravé poledne a při přemnožení by situace mohla být neúnosná.
A tak jeden či dva hony za rok jsou jen malou odměnou za jejich celoroční práci v lese, většinou na úkor vlastní rodiny. A hlavně za to, že v létě, v zimě, v mrazu, dešti, v haldách sněhu, tahají pytle sena a krmiva, někdy i několik kilometrů proto, aby nakrmili bezbrannou lesní zvěř.

Doufejme, že kronika, ze které bylo čerpáno, bude mít popsáno ještě spoustu stran, hlavně těmi příjemnými výsledky a historkami.