Drobečková navigace

Úvodní stránka > Historie a památky obce > Významné osobnosti obce > Václav Mizera

Václav Mizera

      P. Václav Mizera OFM se narodil jako František Antonín 13. září 1883 v čp. 70 jako jediný syn Jana (1853-1937) a Marie (1851-1912). Rodina domkaře Jana žila ve velmi skromných poměrech a byla velmi početná – Václav měl 7 sester. Z nich se však pouze tři dožily dospělosti, ostatní umírají již v dětském věku. Tyto tíživé poměry Václava velmi poznamenaly a možná se staly i jedním z impulsů pro jeho rozhodnutí vydat se na církevní dráhu.

      V 15 letech tedy Václav odchází z Hřivínova Újezda a vstupuje do řádu františkánů. Na církevním gymnáziu získává střední vzdělání a poté odchází na teologickou fakultu Univerzity Karlovi v Praze. Zde roku 1906 dokončuje studia a je vysvěcen na kněze. 5. července pak ve Velkém Ořechově slouží primiční mši svatou. Poté působí ve františkánském konventu v Praze u Panny Marie Sněžné. V této době (před I. světovou válkou) se kromě klášterních povinností začíná věnovat pedagogické a především misijní činnosti. Jako misionář působí v Osmanské říši a tehdejších francouzských koloniích (postupně hovoří sedmi jazyky). Po návratu do Evropy se krátce přes svým třicátým rokem stává kvardiánem (představeným kláštera) řádu františkánů.

      V období I. světové války pak odchází do  františkánského konventu v Uherském Hradišti. A odtud je to již jen kousek do jeho rodné obce, kam se často a rád vrací. A tak bychom mohli spatřit kvardiána Mizeru v Hřivínově Újezdě na návštěvě u svého otce, příbuzných a především poskytujícího duchovní oporu, v těchto nelehkých časech, řadě svých rodáků. Během působení v Uherském Hradišti proslul také jako výborný kazatel a dle vzpomínek pamětníků mnoho lidí vážilo dlouhou cestu, jen aby mohli vyslechnout jeho kázání. 5. srpna 1917 pak o hlavní pouti za účasti velkého množství lidu a kněží vysvěcuje tehdy nově budovanou kamennou křížovou cestu na poutním místě Provodově – Maleniskách. Ke konci války a letech následujících působí opět v Praze (a v Plzni) u Panny Marie Sněžné. Zde se již naplno začíná věnovat pedagogické a literární činnosti.

      Bohužel P. Václavovi nebylo dopřáno dožít se dlouhého věku. Ke konci života se vrací do rodné obce, kde ještě o pouti na sv. Cyrila a Metoděje odslouží v místní kapli mši svatou a 23. července 1922 umírá, v domě svého otce (čp. 81) ve věku nedožitých 39 let. Byl pohřben na hřbitově ve Velkém Ořechově do hrobu označeného náhrobním kamenem (dílo sochaře Františka Zbořila), znázorňujícím františkána vkládajíce svou duši v Pána Ježíše Krista na nebesích. Náhrobek je doplněn epitafem z Šalamounovy Knihy moudrosti. Dokonav v krátku, vyplnil časy mnohé. Žil krátce, bral život vážně, porozuměl a vykonal plně své poslání.